Nezávislá novinářská organizace Reportéři bez hranic (RSF) vydala v úterý v rámci projektu Hlasy z Kašmíru (Voices from Kashmir) sérii unikátních videí výpovědí kašmírských novinářů zachycujících jejich práci v zemi, kterou indická vláda ze dne na den odřízla od okolního světa. Projekt vznikl v rámci uplynutí 100 dnů od zablokováni komunikačních sítí na Indií okupovaném území jižního Kašmíru.
Redakce bez internetu, online připojení nebo mobilního signálu, lidé pokoušející se dovolat svým známým nebo rodinám pomocí některé z mála pevných linek. Tohle je obrázek Kašmíru, který indická vláda od srpna drží v téměř nepropustné komunikační bariéře.
„Když vám nefungují telefony, nemáte možnosti, jak komunikovat s ostatními, je to, jako byste se vrátili do doby kamenné,“ stěžuje si Shahana Bhatová, reportérka pro Press TV na jednom z videí pořízených v rámci Hlasů z Kašmíru. „Nevím, jestli Nové Dillí využívá cenzuru záměrně, ale když odstřihnou všechny komunikační kanály, musí to znamenat, že chtějí ty věci držet v tajnosti nebo jednoduše něco skrývat. Takový blackout, takové výrazné omezení prostě znamená STOP. Tak to cítím já,“ dodává.
Indické represe byly od začátku nejvíce zaměřené právě na média. Ze dne na den tak došlo k přerušení vydávání jakýchkoliv zpráv kromě těch, které šířily propagandu indické vlády.
„Říkají, že tohle komunikační omezení je zejména kvůli novinářům a médiím, aby nemohli informovat o tom, co se zrovna teď děje,“ říká na dalším z videí novinář píšící pro News Click Anis Zargar.
Práce na několik dnů, vydání nejisté
Dalším z problémů je, že pokud už se novináři k nějaké informaci dostanou, je pro ně velice obtížné ji nějakým způsobem zpracovat.
„Reportáž, kterou jsem normálně zvládl během tří, čtyř hodin mi teď zabere nejméně pět až šest dní,“ popisuje své zkušenosti Junaid Bazaz z Kashmir Reader. A není jediný, obdobné situaci čelí i jeho kolega z The Indian Express Bashrat Masood. „Nemůžete nikomu zavolat, nemůžete nikam jít kvůli zákazu vycházení a není zde žádná možnost, jak váš příběh poslat ven. I když se vám nějak podaří to napsat, nejsou prostředky to někam poslat,“ říká.
I přesto se ale najdou tací, kterým se podaří své zprávy publikovat. Německý portál DeutscheWelle.com přišel v září s reportážním videem zachycujícím lokálního novináře Ishfaqa Tantryho, kterému se podařilo, byť s výrazným omezením, v publikacích svých článků pokračovat. Aby mohly vycházet, musí je každý den odnést uložené na flashdisku do mediálního centra zprostředkovaného vládou, které sídlí v sousedním městě. „Redakce“ disponuje pěti počítači, jediným kabelem s možností připojení k internetu a slouží stovkám lokálních i zahraničních novinářů.
Konec pluralismu
Cenzura, státní dohled, tresty a vězení, to vše nyní podle RSF využívá indická vláda k zastrašení novinářů. Mediální domy začínají čím dál více kontrolovat a zkracovat obsah svých sdělení ze strachu, že by represe mohly zamířit i na ně. V Kašmíru už podle slov zpovídaných novinářů není jakákoliv mediální pluralita.
„Jsou tu témata, u kterých si noviny dávají velký záležet, aby je nepokryly, aniž by to nejdřív sdělily vládě, nebo o to byly požádány. Například už nevycházejí žádné editorialy,“ komentuje situaci Faisal Yasin z regionálního deníku Rising Kashmir.
Právě vymizení editorialů považují novináři za silný zásah do svobodného fungování tisku a vyjadřování názorů. Indie se aktuálně nachází na 140. pozici, z celkových 180 zemí, v rámci takzvaného Indexu svobody světového tisku (World Press Freedom Index) sestavovaného právě RSF. Podle organizace však není vyloučeno, že se Indie, v kontextu aktuální situace, propadne ještě o několik příček hlouběji, blíž k zemím jako je Saudská Arábie, Irák nebo Turecko.
BVR